Živý přenos

Svátosti

Kostel svaté Zdislavy a svátosti

Svátosti kněžství, nemocných, manželství eucharistie, smíření, biřmování a křtu.

SVÁTOST KNĚŽSTVÍ

Svátost kněžství má tři stupně: svěcení jáhenské, kněžské a biskupské.

Plnost kněžství mají pouze biskupové. Nižší stupeň mají kněží, kterým chybí moc udělovat svátost kněžství.

Úvodním stupněm jsou jáhni. Ti mohou křtít, kázat a podávat eucharistii (nemohou však sloužit mši, zpovídat, udělovat svátost nemocných apod.). Kněžské a jáhenské svěcení uděluje biskup, biskupské svěcení obyčejně biskup za asistence dvou dalších biskupů. Všechna svěcení se udělují vzkládáním rukou, při některých (kněžství a biskupství) se užívá také mazání olejem. Péče a starost o dostatek kněží je věcí všech věřících.

Podmínky přijetí svátosti kněžství:

  • římskokatolické vyznání

  • úplné středoškolské vyznání

  • svobodný stav

Ten, kdo cítí povolání ke kněžské službě, osloví svého kněze, který jej doporučí biskupovi. Formace a studium probíhá na teologických fakultách a v kněžském semináři. Biblický citát na dnešní den: U tebe je odpuštění. (Žl 130, 4)

SVÁTOST NEMOCNÝCH

Svátost nemocných (též pomazání nemocných) je jednou ze svátostí katolických, pravoslavných a některých protestantských církví. Dřívější název poslední pomazání se užíval v západní části katolické církve od konce 12. století do Druhého vatikánského koncilu, kdy tuto svátost přijímali většinou pouze umírající. V současnosti se svátost uděluje též vážně nemocným, proto i změna názvu.

Podmínky pro přijetí svátosti nemocných:

  • každý vážně nemocný nebo umírající člověk (i když je v bezvědomí)

  • před operací

  • při zhoršení zdravotního stavu

  • věk nerozhoduje

Poznámka: V naší farnosti se svátost nemocných uděluje společně pro zájemce, kteří mohou chodit, jednou za rok, obvykle v době postní – bývá to včas ohlášeno v kostele. V době postní a adventní kněz na požádání obchází nemocné.

SVÁTOST MANŽELSTVÍ

Svátost manželství je spojení muže a ženy v Bohu, protože Bůh je Láska; je to odevzdání svého života druhé osobě z lásky k ní a přijetí plné odpovědnosti za její život; je to ponoření manželského a rodinného života v Bohu, aby On byl ve všem.

Podmínky přijetí svátosti manželství:

  • křest alespoň jednoho z partnerů

  • starší 18 let

  • uznání jednoty, věrnosti a nerozlučitelnosti manželství

  • souhlas s přijetím dětí

  • dva svědci

Poznámka: Chce-li někdo uzavřít manželství jak na Dolní Bečvě tak na Prostřední Bečvě, ať o svátost manželství žádá osobně na faře v Dolní Bečvě nejlépe v úředních hodinách (středa 15:00 – 17:00), nebo vždy půl hodiny po mši svaté.

Je dobré přijít na faru již půl roku dopředu, domluvit se na termínech přípravy a samotné svatby, vypsat protokol a další náležitosti, potřebné k uzavření církevního sňatku.

tip: http://www.katechetiolomouc.cz/ke-stazeni/materialy/svatosti/

SVÁTOST EUCHARISTIE

Eucharistie (označovaná též jako mše, mše svatá, večeře Páně, lámání chleba, božská liturgie) je v křesťanství spolu se křtem jednou ze svátostí, kterou uznávají téměř všechny církve (jiným významem slova eucharistie je svátost oltářní neboli svaté přijímání). Jedná se o obřad, který má vztah jednak k novozákonnímu líčení poslední večeře Ježíše s jeho učedníky a jednak k Ježíšově smrti na kříži. Eucharistie je ústřední svátostí církve a středem její bohoslužby.

Podmínky pro přijetí svátosti eucharistie:

  • křest

  • srdce očištěné od hříchu buď svátosti smíření nebo dokonalou lítostí

  • touha přijmout Krista

  • život v plném společenství církve

Poznámka: Eucharistii slavíme v naší farnosti vždy v pondělí, čtvrtek, pátek a neděli v kostele v Dolní Bečvě a ve středu a neděli v kostele v Prostřední Bečvě. Přijmout eucharistii můžeme 2x denně, za splnění obvyklých podmínek (účast na celé 2. mši svaté). Nemocní mohou přijímat svátost oltářní kdykoliv na požádání.

tip: http://www.katechetiolomouc.cz/ke-stazeni/materialy/svatosti/eucharistie/

SVÁTOST SMÍŘENÍ

Svátost smíření, někdy též svátost pokání, obvykle známá a označovaná jako svatá zpověď je jednou ze svátostí katolické, pravoslavné a anglikánské církve, jejíž prostřednictvím křesťan vyznáním vlastních hříchů může dojít smíření s Bohem a církví. Svátost smíření se slaví buď společnou formou (bohoslužba smíření, v katolické církvi s individuálním vyznáním hříchů), nebo (v katolické církvi nejčastěji) soukromým vyznáním hříchů Bohu skrze kněze (tzv. ušní zpověď).

Podmínky přijetí svátosti smíření:

  • Zpytování svědomí

  • Lítost – předsevzetí již nehřešit

  • Vyznání hříchů před knězem. Je nezbytné vyznat všechny těžké hříchy. U všedních – lehkých hříchů není zpověď nutná, ale církev ji doporučuje.

Pravidelná měsíční zpověď všedních hříchů vychovává svědomí, pomáhá bojovat proti zlým náklonnostem, uzdravuje duši a rozvíjí Boží život v nás. pokání – ve svátosti smíření dostává kajícník pokání, aby napravil a odčinil viny (modlitba, almužna, služba bližnímu, skutek milosrdenství)

Poznámka: Vždy při společné zpovědi před Vánocemi a Velikonocemi Povinnost přijmout svátost smíření má každý pokřtěný 1x za rok o Velikonocích. Církev však doporučuje 1x za měsíc.

tip: http://www.katechetiolomouc.cz/ke-stazeni/materialy/svatosti/svatost-smireni/

SVÁTOST BIŘMOVÁNÍ

Biřmování je jednou ze sedmi svátostí katolické, pravoslavné,anglikánské církve a Církve československé husitské. Spolu se křtem a eucharistií je biřmování jednou z iniciačních svátostí. Biřmování je podle nauky zmiňovaných církví svátost ustanovená Ježíšem Kristem, jejíž prostřednictvím křesťan od Boha dostává pečeť daru Ducha Svatého. Spolu se křtem a svátostísvěcení biřmování podle katolické nauky vtiskuje do nitra člověka nezrušitelné znamení (charaktér), proto se tyto svátosti mohou přijmout jen jedenkrát za život.

Podmínky pro přijetí biřmování:

  • věk alespoň 16 let

  • křest – kmotr, který přijal svátost biřmování

  • dostatečná příprava

KŘEST

  • otevírá bránu do života s Kristem, k dalším svátostem a do společenství věřících-církve

  • člověk se spojuje s Bohem, odpouští se mu hříchy, získává duchovní dary.

Podmínky:

  • víra ve spásu skrze Ježíše Krista (u dětí víra rodičů)

  • kmotr má být katolík (doporučuje se, aby byl biřmován)

  • příprava rodičů před udělením svátosti křtu

  • příprava dospělých katechumenů trvá nejméně jeden rok.

Poznámka: Chtějí-li rodiče pokřtít své dítě na Dolní Bečvě nebo na Prostřední Bečvě, ať o křest dítěte žádají osobně na faře v Dolní Bečvě nejlépe v úředních hodinách (středa 15:00 – 17:00 hod. )

Další informace:

O křtu z Corpus iuris canonici (Kodex kanonického práva)

849

Křest, brána svátosti, jehož přijetí, skutečné nebo aspoň touhou, je nutný ke spáse. Jím jsou lidé zbavováni hříchu a znovuzrozeni v děti Boží. Jím jsou nezrušitelným znamením připodobněni Kristu a včleněni do církve. Křest se platně udílí jedině omytím přirozenou vodou a pronesením nutné slovní formule.

850

Křest se uděluje podle předepsaného obřadu ve schválených liturgických knihách s výjimkou naléhavé nutnosti, kdy stačí zachovat jen to, co se žádá k platnosti křtu.

851 § 1

Udělení křtu je třeba řádně připravit, proto:

1. Dospělý, který chce přijmout křest, nechť je přijat do katechumenátu a podle možnosti ať je uváděn do svátostného života po stupních podle „Uvedení do křesťanského života“ (iniciace) upraveného biskupskou konferencí a podle zvláštních předpisů vydaných od téže biskupské konference.

2. Rodiče a také kmotři dítěte, které má přijmout křest, nechť jsou řádně poučeni o významu této svátosti a o povinnostech, které s tím souvisejí. Farář buď sám nebo skrze jiné ať se postará, aby pastoračními napomenutími, ano, i společnou modlitbou, byli rodiče patřičně poučeni, nejlépe když se shromáždí více rodin. Kde je to možné, nechť je i navštíví.

852 § 1

Co je v kánonech předepsáno pro křest dospělého, použije se pro všechny, kteří ukončili dětství a dosáhli užívání rozumu.

§ 2

Dítěti, pokud jde o křest, je postaven na roveň ten, kdo není svéprávný.

853

Mimo případ nutnosti se užívá voda posvěcená podle předpisů liturgických knih.

854

Křest nechť se uděluje buď ponořením nebo litím vody podle předpisů biskupské konference.

855

Rodiče, kmotři a farář mají dbát o to, aby nebylo dáváno jméno cizí křesťanskému cítění.

856

Ačkoliv se křest může udílet každý den, přece se doporučuje, aby se udílel obvykle v neděli nebo, je-li to možné, o Velikonoční vigilii (na Bílou sobotu).

857 § 1

Kromě případu nutnosti je vlastním místem křtu kostel nebo kaple.

§ 2

Bývá pravidlem, že dospělý je křtěn ve vlastním farním kostele, dítě pak ve vlastním farním kostele rodičů, neradí-li oprávněný důvod něco jiného.

858 § 1

Každý farní kostel má mít křtitelnici se zachováním souběžného práva nabytého jinými kostely.

§ 2

Místní ordinář může po vyslechnutí místního faráře pro zvýhodnění věřících dovolit nebo nařídit, aby křtitelnice byla také v jiném kostele nebo kapli na území farnosti.

859

Jestliže kandidát křtu nemůže pro velkou vzdálenost nebo jiné okolnosti přijít nebo být přinesen bez velkých obtíží do farního kostela či jiného kostela nebo kaple, o níž je v kán. 858 § 2, může mu být křest udělen a také mu má být udělen v jiném bližším kostele nebo veřejné kapli či na jiném vhodném místě.

860 § 1

Kromě případu nutnosti nechť se křest neuděluje v soukromých domech, leč že by to dovolil z vážného důvodu místní ordinář.

§ 2

Nestanoví-li biskup diecéze něco jiného, nechť se křest neuděluje v nemocnicích, leč jen v případech nutnosti nebo z jiného naléhavého pastoračního důvodu.

861 § 1

Řádným udělovatelem křtu je biskup, kněz a jáhen se zachováním předpisu kán. 530 n. 1.

§ 2

Není-li řádného udělovatele nebo je-li tomuto udělovateli překážkou zabraňováno křtít, uděluje dovoleně křest katecheta nebo jiná osoba pověřená touto funkcí místním ordinářem. V případě nutnosti může křtít každý člověk, který má správný úmysl. Duchovní pastýři, zvláště farář, mají se postarat o to, aby věřící byli poučeni o správném způsobu udělení křtu.

862

Kromě případu nutnosti není nikomu dovoleno křtít v cizím území bez příslušného dovolení a to ani své podřízené.

863

O křtu dospělých, alespoň těch, kteří dosáhli 14 let, ať je informován diecézní biskup, aby, jestliže to uzná za vhodné, mohl sám křest udělit.

864

Pokřtěn může být každý dosud nepokřtěný člověk a jen člověk.

865 § 1

Aby mohl být pokřtěn dospělý, musí projevit vůli přijmout křest, být dostatečně poučen o pravdách víry a křesťanských povinnostech a v době katechumenátu se prakticky osvědčit v křesťanském životě. Ať je mu také připomenuto, aby litoval svých hříchů.

§ 2

Dospělý, který se nachází v nebezpečí smrti, může být pokřtěn, když má alespoň nějaké poznání o hlavních pravdách víry a jakýmkoliv způsobem projeví svůj úmysl přijmout křest a slíbí, že bude zachovávat přikázání křesťanského náboženství.

866

Nebrání-li tomu nějaká vážná překážka, ať je ihned po křtu dospělý biřmován a zúčastní se slavení eucharistie a přijme sv. přijímání.

867 § 1

Rodiče jsou povinni postarat se o to, aby jejich děti byly pokřtěny během prvních týdnů; pokud možno co nejdříve po narození, ba dokonce již před jeho narozením, jsou povinni navštívit faráře, aby požádali o svátost pro dítě a patřičně se na ně připravili.

§ 2

Jestliže se dítě nachází v nebezpečí smrti, ať je pokřtěno ihned.

868 § 1

K dovolenému udělení křtu dítěte se žádá:

1. souhlas rodičů nebo alespoň jednoho z nich či souhlas těch, kdo rodiče před zákonem zastupují,

2. odůvodněná naděje, že dítě bude vychováváno v katolickém náboženství; není-li tu naprosto takové naděje, nechť se křest odloží ve shodě s předpisy partikulárního práva a rodičům se sdělí důvod odkladu.

§ 2

Dítě katolických i nekatolických rodičů lze v nebezpečí smrti dovoleně pokřtít i proti vůli rodičů.

869 § 1

V pochybnosti, zda někdo byl vůbec pokřtěn nebo zda byl pokřtěn platně, která zůstane i po vážném zkoumání, ať se křest udělí pod podmínkou.

§ 2

Pokřtění v nekatolické církevní společnosti nemají být křtěni pod podmínkou, leč by zde byla po zjištění použité látky a slov při křtu a úmyslu dospělého pokřtěného a udělovatele křtu zůstala vážná pochybnost o platnosti křtu.

870

Odložené nebo nalezené dítě, není-li po pečlivém zkoumání prokázán jeho křest, nechť je pokřtěno.

871

Nedonošené plody, žijí-li, ať jsou též pokřtěny, je-li to možné.

872

Pokud je to možno, má mít kandidát křtu kmotra. Ten má pomáhat dospělému křtěnci v uvedení do křesťanského života. Dítě, které má být pokřtěno, nese ke křtu spolu s rodiči kmotr, který se bude snažit o to, aby pokřtěný vedl křesťanský život odpovídající přijaté svátosti a plnil si věrně s přijetím křtu spojené povinnosti.

873

Za kmotra je třeba vybrat buď jednoho muže nebo jednu ženu nebo také dvojici – muže a ženu.

874 § 1

Za kmotra může být připuštěn ten, kdo:

1. je označen křtěncem nebo jeho rodiči či zástupci rodičů, nebo když tito nejsou, je označen farářem nebo udělovatelem křtu; splňuje požadavky stanovené pro kmotra a má úmysl tento úkol zastávat,

2. dovršil-li 16 let věku, jestliže nestanovil diecézní biskup jinou věkovou hranici či farář nebo udělovatel křtu jsou mínění, že se ze spravedlivé příčiny má učinit výjimka,

3. je katolíkem, biřmovaným, přijal již Nejsvětější eucharistii a také vede život v souladu s vírou a službou, kterou přijímá,

4. není postižen žádným uloženým nebo vyhlášeným kanonickým trestem,

5. není otcem ani matkou křtěného.

§ 2

Pokřtěný, který patří k nekatolické církevní společnosti, ať je přijat jen společně s katolickým kmotrem, a to jenom jako svědek křtu.

875

Udělovatel křtu se musí postarat v případě, že není kmotr, aby při křtu byl svědek, který by mohl dokázat udělení křtu.

876

Není-li to někomu ke škodě, stačí jako důkaz o udělení křtu svědectví jednoho věrohodného svědka nebo přísaha pokřtěného, přijal-li křest v dospělém věku.

877 § 1

Farář místa udělení křtu je povinen neodkladně a pečlivě zapsat do knihy pokřtěných jméno pokřtěného s poznámkou o udělovateli křtu, rodičích a kmotrech, po případě svědcích, jestli byli činni, dále o datu a místu křtu a také datu a místu narození křtěného.

§ 2

Jedná-li se o dítě svobodné matky, je nutno zapsat jméno matky, je-li veřejně známo, že je skutečně matkou, nebo o to sama písemně nebo před dvěma svědky požádá. Má se zapsat také jméno otce, jestliže je jeho otcovství potvrzeno nějakým veřejným dokumentem nebo jeho vlastním prohlášením učiněným před farářem a dvěma svědky. V ostatních případech se zapisuje jméno pokřtěného bez poznámky o otci nebo rodičích.

878

Nebyl-li křest udělen farářem a ani za jeho přítomnosti, pak udělovatel křtu, ať je jím kdokoliv, uvědomí o udělení křtu faráře farnosti, ve které byl křest udělen, aby mohl zapsat tento křest ve shodě s kán. 877 § 1