Věděli jste, že…
Svatá Zdislava z Lemberka – mimořádná světice, která zemřela ve stejném věku jako Ježíš?
Svatá Zdislava z Lemberka, jejíž ostatky jsou uchovávány v kostele v Prostřední Bečvě, patří k nejvýznamnějším českým světicím. Ačkoli její život trval pouhých 32 let – stejně jako život Ježíše Krista – zanechala za sebou mimořádné duchovní dědictví, které přetrvává již téměř osm století.
Původ a dětství
Zdislava se narodila kolem roku 1220 v Křižanově na Moravě do šlechtické rodiny. Její otec Přibyslav byl významným českým šlechticem, zatímco její matka Sibyla sloužila jako dvorní dáma královny Kunhuty Štaufské, manželky krále Václava I. Již od útlého dětství projevovala Zdislava mimořádnou zbožnost a soucit s chudými. Ve věku pouhých sedmi let dokonce utekla z domova, aby mohla žít jako poustevnice v nedalekém lese. Toužila zasvětit svůj život modlitbě a pokání, rodina ji však našla a přivedla zpět domů.
Manželství a rodinný život
Kolem roku 1236, ve věku přibližně 16 let, byla Zdislava na naléhání rodičů provdána za šlechtice Havla z Lemberka, vojáka velícího pohraniční pevnosti v Jablonném v Podještědí. Společně měli čtyři děti: Havla II., Markétu, Jaroslava a Zdislava. Manželé nechali vystavět hrad Lemberk, který měl pomoci odrazit mongolskou invazi v roce 1241.
Jejich manželství nebylo jednoduché. Havel měl prudkou až násilnickou povahu a nelíbily se mu Zdislaviny charitativní aktivity. Časem však dospěli ke kompromisu – ona nosila krásné šaty a účastnila se okázalých hostin, které se jí příčily, a on jí umožnil štědře pomáhat chudým. Jeden z příběhů vypráví, jak jednou dala Zdislava svou postel nemocnému žebrákovi, a když to její manžel zjistil a šel ho vyhnat, našel na posteli místo žebráka krucifix. Tato událost pohnula jeho srdcem a začal podporovat její dobročinné dílo.
Duchovní život a skutky milosrdenství
Zdislava se stala první slovanskou dominikánskou terciářkou. Díky podpoře svého manžela založila dva dominikánské kláštery v dnešní České republice – v Turnově a Jablonném. Během setkání s královnou Kunegundou byla pravděpodobně poprvé vystavena vlivu dominikánů a možná se setkala i se sv. Hyacintem a bl. Ceslaem.
Její duchovní život byl intenzivní – přijímala svaté přijímání téměř denně, což byla v počátcích 13. století mimořádně vzácná praxe. Byla také obdařena vizemi a extázemi. Kromě financování charitativních děl osobně pečovala o nemocné, navštěvovala vězně, přimlouvala se za ně, starala se o chudé a vyučovala děti svých služebníků ve víře. Během mongolských nájezdů poskytovala útočiště trpícím, kterým nabídla přístřeší na svých hradech.
Zázraky a odkaz
Podle jejího kronikáře Dalimila ze 14. století Zdislava vzkřísila k životu pět mrtvých mužů a uzdravila mnoho lidí svým dotykem. Díky své péči a starostlivosti o nemocné je dodnes vzpomínána jako „léčitelka“.
Po krátké nemoci zemřela 1. ledna 1252 ve věku pouhých 32 let. Před smrtí ujistila svého manžela a děti, že jim doufá být více nápomocná v příštím životě, než jim kdy mohla být v tomto světě. Krátce po její smrti měl Havel vidění své ženy v záři, oděné v červeném rouchu, a ona mu darovala kousek látky, aby ho utěšila. Toto vidění ho posílilo v odhodlání zasvětit se ještě vroucněji službě Bohu.
Kanonizace a úcta
Zdislavin kult jako blahoslavené byl potvrzen v roce 1907. Svatořečena byla papežem Janem Pavlem II. v Olomouci 21. května 1995 během jeho druhé pastorační návštěvy České republiky. Je uctívána jako patronka nemocných a chudých v Čechách a rodin v Čechách a na Moravě. Je také patronkou obtížných manželství a lidí vysmívaných pro jejich zbožnost.
Její tělo je uctíváno v kostele, který sama založila, nyní nazývaném bazilika sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí. Tato bazilika byla nedávno zrestaurována a navrácena do své původní krásy.
Svatá Zdislava je zářným příkladem víry, vytrvalosti a svatosti v světském světě. Její svátek se slaví 4. ledna (dominikáni) nebo 30. května (Česká republika).
