Zavře obsah

Historie

Římskokatolický filiální kostel svaté Zdislavy na Prostřední Bečvě

Často se nás lidé ptají na to, co nás vedlo k tomu, že jsme usilovali o  postavení nového kostela:

Věřící z Prostřední Bečvy jsou přifařeni do Farnosti Hutisko v Hutisku-Solanci.

Do farního kostela sv. Josefana Hutisko-Solanec, z důvodu velmi špatného autobusového spojení, dojížděla asi jen jedna třetina věřících z Prostřední Bečvy, přibližně dvě třetiny věřících dojíždělo z důvodu mnohem lepšího autobusového spojení na Horní Bečvu a něco málo věřících dojíždělo na Dolní Bečvu a do Rožnova pod Radhoštěm. V tomto poměru byli také naší zemřelí spoluobčané  v sousedních vesnicích pohřbíváni. Byla to velmi smutná představa pro budoucnost. Celý život prožitý na Prostřední Bečvě, ale v případě spoluobčanovy smrti  je zesnulý odvezen a pochován mimo svojí obec. Nemluvě o údržbě takto vzdálených hrobů. Nutno podotknout, že stavba nového hřbitova byla záležitostí jenom Obecního úřadu v Prostřední Bečvě.

Stále se zhoršující autobusové spojení do farního kostela na Hutisko-Solanec a narůstající duchovní úpadek našich spoluobčanů volal po tom, aby se místo k setkávání věřících pro konání Bohoslužeb a různých církevních slavností i společné akce s nevěřícími, přiblížilo do místa jejích bydliště. Většina věřících, kteří jezdili jinde než do farního kostela, neměla vůbec přehled o tom, co se děje v jejich farnosti. Ještě i dnes dojíždí poměrná část věřících do okolních kostelů, aby po mši svaté mohli navštívit své rodinné hroby.

Víra v Boha a Nebeskou Matku, velká úcta ke svaté Zdislavě i láska k bližnímu nás vedla k tomu, že jsme se sjednotili a založili jsme jednací skupinu věřících, která dělala průzkum, včetně ekonomické rozvahy, co všechno bude nutné zajistit pro stavbu nového kostela. Nutno podotknout, že se provedl velmi podrobný průzkum v naší obci. Obraz věřících a chodících do kostela jsme měli. Věděli jsme, že bude-li kostel v místě bydliště a nebude se muset  dojíždět, tato situace se zlepší. Co jsme ale nevěděli a nedalo se to nijak zjistit, byla štědrost občanů. Stanovili jsme si,  jak postupovat při vyřizování církevních i stavebních povolení.

Udělali jsme si jenom orientační ekonomickou rozvahu, jak bychom mohli financovat stavbu kostela. Ovšem dospěli jsme k závěru, že  sami to nikdy nedotáhneme do zdárného konce!

Na počátečních jednáních  se jevila jako nejschůdnější společná cesta s občanským sdružením Rodina svaté Zdislavy se sídlem v Hutisku-Solanci. S koordinátorkou sdružení, paní Olgou  Michutovou, jsme se dobře znali, a tak probíhala první jednání. Na počátku byl záměr postavit kostel a kolem něj by byly postaveny satelitní domečky pro sdružení. Myšlenka to byla velmi pěkná. Věřící by stavěli kostel a domy by stavělo sdružení Rodina svaté Zdislavy.

Na obecním úřadě se za tímto účelem konala schůze pro veřejnost, avšak velmi malá skupinka žen se mylně domnívala,  že by se jednalo o vesničku SOS a dala najevo, že s touto verzí nesouhlasí. Z tohoto důvodu se od prvotního záměru ustoupilo. My si totiž přáli  podporu všech občanů. Kostel nás má přece spojovat a neměl by nás rozdělovat. Vždyť i z malé jiskřičky nesouhlasu může vzniknout velký požár odporu, když ho někdo rozfoukává.

Další častá jednání o stavbě kostela se již  s občanským sdružením nedařila dotáhnout k nějakému závěru. My jsme proti občanům nechtěli vystupovat ačkoliv jsme věděli o jejich nepravdivé námitce. Neplánovala se žádná vesnička SOS, ale mělo se jednat o křesťanské rodiny. Rodiče zde mají své vlastní děti a do plného počtu si přiberou děti k adopci, aby utvořily úplnou rodinu. Velká škoda, že tento záměr nevyšel. Tento projekt, navržený občanským sdružením, byl totiž velmi zdařilý.

Na jednom z mnoha setkání jsme věřící informovali, že  situace s plánovanou stavbou kostela je velmi nedobrá, ba přímo zoufalá. Dále, že se neví, jak dále postupovat tak, aby se jedna ani druhá strana nerozhněvala. Nutno podotknout, že nám šlo také o podporu nevěřících, sympatizantů, nebo slabě věřících. Šlo nám o každé laskavé srdce a štědrou pomocnou ruku a také o klidné soužití v obci.

Řekli jsme si, že již desítky let naši předkové o Boží dům prosili a nám nezbývá nic jiného, než v tom pokračovat a bude-li to Boží záměr, tak budeme stavět i u nás  na Prostřední Bečvě. Nebude-li to Boží záměr, tak kostel nebude a my si ho ještě nezasloužíme.

Poprosili jsme spoluobčany o modlitbu a celý neřešitelný problém svěřili do rukou Božích a do rukou naši Nebeské Matky.

Prosili jsme také o přímluvu svatou Zdislavu, které jsme hodlali kostel zasvětit.

Když se nedařilo v jednáních pokročit kupředu, přišel se spásnou myšlenkou tehdejší starosta obce, Ing. František Juřík. Doporučil nám, abychom to udělali tak, jak to dělali jiní, co právě staví kostel. Ještě v ten samotný den se uskutečnilo setkání s Mons. ThDr. Jaroslavem Studeným, který právě v Karolince organizoval dostavbu kostela.

Na radu majitele firmy SOPOS z Dubu nad Moravou, pana Vítězslava Křesiny, který prováděl stavby nových kostelu, jsme požádali pana doktora Studeného, zda by se našeho záměru ujal a stavbu kostela svojí osobou zastřešil. Doktor nám po dlouhém přemýšlení řekl: „Tak dobře, ale nebudete to mít vůbec lehké“. My přítomní jsme tušili, že to bude velice těžké, avšak velká radost, že nás Bůh vyslyšel a ten nádherný pocit naděje převládl.  My jsme slíbili, že se budeme snažit. Slibovat  ovšem něco za spoluobčany není snadné, ale oni nezklamali a vzali to za své. Dnes již víme, že to bylo velmi těžké, ale i přesto to byl  rok dobrých občanských vztahů a vzájemné pomoci.

Vše se dávalo do slibného pohybu. Navštívili jsme s doktorem Studeným Otce Josef Srbáka, našeho duchovního správce farnosti Hutisko v Hutisku-Solanci, do které právě i Prostřední Bečva spadá. Požádali jsme ho zda  nám dal souhlas ke stavbě kostela ve farnosti Hutisko, kterou má svěřenou do správy. Když nám Otec naznačil, že by se záměr měl udělat jiným způsobem,  a to tak, aby mu nezůstaly případné dluhy za několik milionů, okamžitě jsme si to uvědomili.

Od  záměru jsme tedy ustoupili s tím, že se vše pokusíme vyřešit jinak.

Otec Josef Strbák nás seznámil s JUDr. Gottfriedem, který byl svými právnickými radami nápomocen při stavbách kostelů u Ostravy. Pan doktor Gottfried nám poradil, a zároveň pomohl se založením neziskového sdružení věřících, které by mohlo pořádat  v budoucnu sbírky na financování  stavby kostela.

Ve velmi krátkém čase se založilo sdružení věřících pod názvem Kostelní jednota svaté Zdislavy na Prostřední Bečvě. Ve výboru tohoto sdružení byli ve velkém zastoupeni členové místní KDU-ČSL. Ve stanovách bylo uvedeno, že se po ukončení stavby daruje kostel s pastoračním centrem Farnosti Hutisko.

Když nám přišlo potvrzení o založení z Ministerstva vnitra z Prahy, začalo se s vyřizováním potřebných povolení.

Opět jsme s panem doktorem Studeným šli pro potřebný souhlas se stavbou kostela ve Farnosti Hutisko. Pan doktor Studený obeznámil Otce Josefa s tím, že veškerá tíha financování bude na investorovi stavby Kostelní jednotě svaté Zdislavy a slíbil mu předání nového kostela bez dluhů. Otec Josef s tímto řešením souhlasil.

Někteří neznalí toho, jak vše probíhalo, z důvodu jejich nepřítomnosti u dané situace, řekli že Otec byl proti. Není to pravda. Pouze nesouhlasil se způsobem financování. Nové řešení financování stavby, na které nás Otec nasměroval, se ukázalo jako velmi dobré. Veškerou účetní evidenci a financování stavby si vyřizovala Kostelní jednota svaté Zdislavy. Otec se zachoval jako dobrý hospodář a správce svěřeného úřadu. Kdyby mu zůstaly dluhy, kdo by mu dnes pomohl?

Pravdou je, že jisté obavy měli i kněží z našeho Děkanátu a navrhovali postavit jenom Pastorační centrum, a podle projeveného zajmu a návštěvnosti postavit posléze kostel. Myšlenka to byla zajímavá, ale minulost ukázala, že je lepší vše stavět najednou. Kde se postavilo jedno, druhé se již nedařilo postavit. Např. fara bez kostela a naopak. Doktor Studený nám to také nedoporučil.

Další jednání se dávala do pohybu. Doktor Studený oslovil architekta Kováře z Opavy, se kterým již delší dobu spolupracoval na jiných kostelech. Ten nám postupně představil papírové makety a návrhy. Některé návrhy byly malé, některé naopak moc velké, ale nakonec jsme všichni ze svých představ ubrali a byl přijat návrh kostela s pastoračním centrem tak, jak ho známe dnes.

Pastorační centrum sv. Zdislavy má  sloužit dětem, mládeži a dospělým k různým pastoračním setkáváním, kulturním a sportovním činnostem, které nejsou v rozporu s církevním učením. Tělocvična byla vybudována z půdy dodatečně.

KDU-ČSL v Prostřední Bečvě nechala zhotovit základní kámen. Tento základní kámen kostela byl posvěcen papežem Janem Pavlem II. při svatořečení Zdislavy a Jana Sarkandra v Olomouci dne 21. května 1995.

Ke stavbě tohoto kostela s pastoračním centrem dal souhlas Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký.

11.6.2000 se konala polní mše svatá na místě, kde se měl začít stavit nový kostel.

Celebrantem byl  Mons. doc. ThDr. Jaroslav Studený  z Olomouce – Klášterní Hradisko.

Návrh kostela, včetně Pastoračního centra, je od Ing. architekta Jana Kováře z Opavy.

Projekt rozpracoval Ing. Architekt Oldřich Both z Valašského Meziříčí.

Stavba kostela započala v červenci jubilejního roku 2000 a trvala pouze jeden rok.

Investorem stavby kostela s pastoračním centrem byla Kostelní jednota sv.Zdislavy v Prostřední Bečvě s předsedou Miroslavem Růčkou.

Obecní úřad v Prostřední Bečvě daroval na stavbu kostela pozemek a také se vydatně na stavbě podílel. Vybudoval přístupovou cestu, parkoviště a chodník. V roce 2002 postavil nad kostelem nový lesní hřbitov.

Stavbu provedla firma SOPOS Vítězslava Křesiny z Dubu nad Moravou.

Na vnitřní strop kostela byla nanesena akustická omítka s velkým počtem malých dírek z Rakouska. Tato omítka se má za několik let nahradit novou, pohledově vzhlednější vrstvou.

V kostele byla položena na podlahu protiskluzová dlažba z Itálie.

Mnohé další práce dělaly místní firmy a firmy z okolí.

Vitráže oken na návrh Mons. doc. ThDr. Studeného zhotovila firma Vitrail servis – Hoplíček ze Zábřehu.

Okna, lavice a dveře kostela, Boží hrob, zpovědní přepážku a dětskou místnost  zhotovilo Stolařství Ludvík Kuchař a Ing. Marek Kuchař z Ústí u Hranic a Stolařství Petr Kuchař z Drahotuší.

Venkovní Misijní kříž daroval pan Ludvik Kuchař z Ústí u Hranic.

Věžní hodiny zhotovil hodinář Jan Kopřiva z Ivanovic na Hané.

Sousoší sv. Zdislavy s dětmi a tělo trpícího Krista za oltářem zhotovil akademický řezbář Ing. Jiří Klíma z Opavy.

Obětní stůl, ambon a svatostánek darovali věřící z Německa.

Sochy Nejsvětějšího srdce Páně a Neposkvrněného srdce Panny Marie byly zhotoveny vytvarováním pryskyřičné hmoty sochařem panem Bedřichem Vašíkem z Vnorovy (ležící poblíž Veselé nad Moravou).

Speciální, velmi hustě tkané, akusticky útlumové koberce jsou dovezeny z Jihoafrické republiky.

Digitální chrámové varhany VISCOUNT, typ Jubilate 332, jsou se třemi manuály a pedály italské výroby. Je to prozatímní řešení, než se podaří věřícím našetřit na píšťalové varhany.

První Křížová cesta byla obrazová, později pořádal Otec Josef Strbák sbírky na novou vyřezávanou, kterou domluvil s řezbářem Karel Chovancem z Rožnova pod Radhoštěm. Věřící zpočátku nesouhlasili se změnou. Chtěli, aby se ještě počkalo, ale otec Josef daroval jako první finanční dar, aby mohlo být vyřezáno první stání. Slečna Mirka Pěluchová, hospodyně z fary, darovala jako druhá finanční dar na další stání. Věřící si toto počínání vzali k srdci, vyřezaná zastavení se jim líbila a tak postupně přinášeli peníze jednotlivci nebo rodiny.

Zvony:  První starý zvon, který byl přestěhován z nedaleké hasičské zbrojnice„ NA PAMÁTKU OSVOBOZENÍ 1945“, věnovali občané Prostřední Bečvy v roce 1947. Tento zvon ulil Rudolf  Manoušek z České u Brna. Dle pamětníka pana Pavla Kubáně, to bylo uhrazeno z poválečné sbírky na kostel. Zvon byl ulit z pravé kvalitní zvonoviny a měl pěkný tón i hlas, ladění  D2, váha 200 kg., průměr 600mm.

Akademický sochař – zvonař Josef Tkadlec z Halenkova navrhl, aby byly ulité ještě další tři zvony do navržené harmonické sestavy zvonů, ladění H1, D2, E2, G2.

SVATÁ ZDISLAVA, ladění G2, váha 79,5 kg., průměr 520mm.

SVATÝ CYRIL A METODĚJ, ladění E2, váha 166,5 kg., průměr 640mm.

SVATÁ RODINA, ladění H1, váha 334 kg., průměr 830mm.

Zvony posvětil dne 30.6.2001  Mons. Josef Hrdlička, pomocný světící biskup olomoucký.

Byla to velmi náročná doba, ale také to bylo období velmi pěkných  vztahů, vzájemné pomoci, místa kde se při práci vystřídalo velké množství spoluobčanů i bez vyznání a známých z blízkého i vzdáleného okolí sousedních obcí a měst.

Bylo to období, kdy jsme společně sloužili Bohu a tvrdili „ Přivede-li tento kostel jediného na cestu k Bohu, nebyla naše práce marná “.

Dnes již víme, že to byl Boží záměr a  prosby několika generací byly nakonec vyslyšeny. Bylo to období, kdy počasí bylo mimořádně přívětivé, dařilo se uprosit mnoho štědrých srdcí a pracovitých věřících i nevěřících.

Dělali jsme vše společně a bylo nám u toho dobře.

Nikdy bychom to nedokázali bez doktora Studeného a jeho schopnosti organizovat  či poskytnuté finanční pomoci, poté doktora Gottfrieda, jež nám poskytl právní pomoc. Dále našeho Otce Josefa Srbáka, který nás duchovně vedl a upozorňoval nás na skutečnosti, na které si máme dávat pozor a povzbuzoval nás po celou dobu stavby. Našim velkým pomocníkem byl také náš Obecní úřad, v čele s tehdejším starostou Ing. Františkem Juříkem, místostarostou Františkem Bilem. Nesmíme opomenout  spoustu  místních i vzdálených štědrých dárců a pomocníků.

My dnes můžeme děkovat a říct: „ Byli jsme u toho, kdy nás Bůh obdaroval, že jsme mohli stavět jeho dům “.

Mons. doc.ThDr. Jaroslav Studený, farář v Olomouci – Klášterním Hradisku, se významně zasloužil o stavbu tohoto kostela.

V  kostele jsou vystaveny ostatky svaté Zdislavy, které nám věnoval P. Bernard Jiří Špaček, který dříve působil v naší farnost.

V kostele je 240 míst k sezení a 80 míst k stání.

Duchovní hodnota tohoto díla se nedá vyčíslit, ale materiální hodnota kostela s pastoračním centrem, včetně vnitřního vybavení, je asi 17miliónů.

Kostel byl slavnostně posvěcen dne l4. července 2001 Mons. Josefem Hrdličkou, pomocným světícím biskupem olomouckým.

Svatá Zdislavo, oroduj za nás a naše rodiny.